Chuť patří mezi 5 tradičních lidských smyslů. Dovoluje nám vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo ve vodě. Orgánem chuti je jazyk. Chuťové receptory na jazyku vnímají nejen tradiční hořké, slané, sladké a kyselé chutě ale podle nových výzkůmů i některé další specifické příchutě.

Jazyk

Jazyk se nachází v ústní v ústní dutině a je tvořen osmi silnými svaly. Speciálně u člověka jeho velká ohebnost a přesné řízení umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, což nám umožňuje komunikovat řečí.

Všechny již zmíněné tradiční chutě (hořkost, slanost, sladkost a kyselost) vnímáme všemi částmi jazyka. Existují ale plochy, které jsou na daný typ chutě citlivější. Člověk tak v dané oblasti dokáže rozpoznat i menší výskyt příslušné chuti. Špička jazyka je citlivější na sladkou chuť, krajní části jazyka lépe vnímají slanou a kyselou chuť a receptory hořké chuti jsou nejvíce rozmístěné v zadní části jazyka.

V roce 2000 byl objeven nový chuťový receptor nazvaný umami, což japonsky znamená chutný nebo delikátní. Tento pátý receptor vnímá v jídle obsaženou aminokyselinu kyselinu glutamovou nebo její soli (glutamáty).

Místa vyšší koncentrace určitých typů receptorů: 1-hořká, 2-kyselá, 3-slaná, 4-sladká

Vývin

Jazyk se podle všeho vyvinul u obratlovců, kteří přešli na souš. U některých zvířat – například u plazů – na jazyku vznikly i čichové receptory. Aby zjistili okolní pachy, neustále vyplazují jazyk. Jiná zvířata využívají jazyk k ochlazování celého těla (psi).

Chuťové pohárky

Chuťové pohárky jsou chemoreceptory, jejichž prostřednictvím chuť vnímáme. Většina obratlovců je má v ústní dutině a hltanu, někteří vodní obratlovci je ale mají například i na ploutvích.

Člověk má kolem 10 000 těchto pohárků (s věkem se toto číslo snižuje), které vybíhají z papil na jazyku. Pro chuťový vjem je potřeba určité prahové koncentrace chuťově aktivní látky v pohárcích. Chuťové pohárky jsou omývány sekretem specializovaných slinných žláz, ve kterém jsou rozpouštěné molekuly látek vnímaných jako chuť.